Tričko nosí každý, a kdo tvrdí že ne, ten lže. Minimálně ho oblékáme na spaní kvůli pohodlí. Tričko si na sebe člověk vezme hlavně ve volném čase, který tráví s přáteli či rodinou, a to je ten správný okruh lidí, na který by reklama či logo na tričku mělo cílit. Protože člověka například v televizní reklamě neznáme osobně a víme, že je za to aby, nás přesvědčil, placen, zatímco naši blízcí nám nedoporučí nic, s čím by sami nebyli spokojeni. Tak trošku výjimku tvoří youtubeři a influenceři, kteří buď propagují sami sebe (a prodávají svá vlastní reklamní trička s potiskem, tomu se říká merch), nebo se nechávají sponzorovat značkou, ve videích pak nosí jejich trička, a tím propagují danou značku.
Ve smlouvě pak mají specifikaci například takovou, že na dotyčnou značku musí upozornit, nebo o ní určitou dobu pohovořit: v čem je nejlepší a proč. Dalšími vděčnými nositeli reklamních triček jsou sportovci: jejich nejdůležitějšími fanoušky jsou sponzoři, kteří ale opět žádají, aby loga jejich firem byla viditelná. Další využití reklamních triček spočívá v tom, že vedení firmy obdaruje těmito tričky své zaměstnance, kteří pak nošením triček vlastně propagují svého zaměstnavatele, tedy jsou zabity dvě mouchy jednou ranou. Nebo zaměstnavatel nechá vyrobit reklamní trička a zaměstnanci je pak nosí místo pracovního oblečení.
To ale nemusí lidem moc vyhovovat, protože nikdy nevyhoví všem požadavkům na tvar, materiál, barvu a styl. Pokud chce zaměstnavatel mít logo na tričkách svých zaměstnanců, je určitě lepší připnout jmenovku nebo placku na zavírací špendlík. Navíc jsou lidé, kteří reklamní předměty nenosí a nepoužívají z přesvědčení. Naopak pokud je logo zajímavě zakomponované do oblíbeného tvaru (např. kočka, kůň, auto nebo květ), může přitáhnout oči, a loga si člověk všimne pouze podprahově. Když pak ale něco shání, vzpomene si, že ho někde něco zaujalo. Na něčím tričku.